Začínám zjišťovat, že ten kdo pro mě kdysi znamenal celý svět mi je den odedne lhostejnější. A to se ani nic nestalo. Zdá se, že si stále rozumíme a milujeme se ale prostě ten pocit že už to není jako dřív. Moje několikaletá absolutní závislost zmizela a zbyla jen touha po svobodě. Vím to. Vím, že bez něj bych byla volnější. Ale nechci mu ublížit. Tak budu raději mlčet. Nejhorší na tom všem je, že se ničím neprovinil. Je stále stejně úžasný, jako na začátku jen prostě já cítím tu svobodu a ty možnosti jaké bych měla, kdybych se s ním rozešla. Vím, že je na mě celkem upnutý. Jsem mrcha?
Připadám si tak. Nemám to srdce jej odmítnout v čemkoli. Přeci jen ho stále miluji, ale už to není jako dřív. Dneska jsem poprvé couvla a lhala mu. Omluvila jsem se z naší schůzky, protože jsem měla chuť si po dlouhé době zahrát hru. A to jsme se už asi dva dny neviděli. Chápete? Já se na něj vysrala kvůli pitomé hře! Sakra prosím odpusť mi!
Mimochodem... zdá se mi že Týna ztrácí chuť k jídlu.
Už raději nic... později večer přibude jídelníček.
Není to špatné.. je to naprosto normální. Tím spíš, jestli spolu trávíte hodně času. Co si dát "pauzu"? Vezmi si dovolenou a vyraž s kamarády na hory. Můžeš mu říct, že je to jen "dámská jízda". Jestli mu na tobě záleží, pochopí to a dá ti prostor. No a ty budeš mít čas si to pořádně rozmyslet a odpočinout si. A uvidíš, že až se po několika dnech znova setkáte, bude to třeba jiný. :-)
OdpovědětVymazat